TRILOBITI ŠÁRECKÉHO SOUVRSTVÍ (st. llanvirn)

Na počátku llanvirnu došlo k rozsáhlé transgresi globálního významu. Značné rozšíření mořských uloženin v mediteránní provincii bylo doprovázeno nástupem facie černých břidlic, která v podstatě přetrvala až do konce berounu. Šárecké souvrství místy obsahuje tzv. rokycanské kuličky, tj. křemité konkrece s dobře zachovanou faunou.
Představme si tehdejší moře, jako "mělké" a chladné, obklopené pravděpodobně dosud pustou pevninou. V příbřežních mělčinách a lagunách se usazují železné rudy, které místy barví mořské dno červenavými jazyky. Tato ruda je do moře splavována dešti a řekami z pevniny. Ve velkém množství se také vyskytují řasy, které pravděpodobně pokrývaly mocně mořskou hladinu a místy bránily průniku slunce na dno. Proudění vod bylo spíše mírné, v hlubších oblastech se ukládalo jílovité bahno. Panovala zde také tma a byl zde nedostatek kyslíku. Tuto "nehostinnou" krajinu doplňovala silná sopečná činnost. Navzdory takto vypadajícím vyhlídkám zde panoval ale poměrně bohatý život. Byl samozřejmě tím více bohatý, čím více kyslíku obsahovala voda. Velmi častí zde byli zástupci mnohoštětinatých a jiných, bohužel nezachovalých červů. O jejich přítomnosti svědčí velké množství stop, buď po požírání mořského dna, ale i po požírání uhynulých schránek trilobitů, ramenonožců aj. Na uhynulých schránkách přisedali i sesilně žijící brachiopodi, pravděpodobně i hyoliti nebo lilijice, protože potřebovali pevný podklad, který jim tehdejší bahnité dno moc nenabízelo. Mezi obávané predátory mořského dna zcela jistě patřily hvězdice a hadice. Volně pohybliví byli vagilní mlži, plži, karpoidi a samozřejmě trilobiti. Ti jsou zde zastoupeni mnoha desítkami rodů a druhů. Většinou šlo o čističe dna. Mnozí žili po téměř celý život částečně zahrabáni do mořského bahna, kde hledali potravu, jako například Ectillaenus nebo Placoparia. Jiní aktivně plavali, jako např. Pricyclopyge, Bohemolichas aj. Někteří z nich mohli obývat i hlubokomořštější prostředí. Pod hladinou se vznášeli graptoliti, korýši, jako např. Caryocaris, který zřejmě často hledal útočiště v řasovém koberci na hladině. Nesmíme zapomenout na velké predátory otevřeného moře, kterými byli ortocerové. Největší z nich dosahovali až metrové délky, jako například Bathmoceras s přímou schránkou aj.

zdroj:
- Milan Šnajdr; Bohemian Trilobites, Ústřední ústav geologický, Praha, 1990, ISBN 80-7075-001-4
- Z. Špinar a kol.; Systematická paleontologie bezobratlých - 1965. Academia, Nakl. Československé akademie
- F. Prantl; Život českých pramoří, Česká Akademie věd a umění, 1952
- J. Barrande; Système silurien du centre de la Bohème, 1852, 1872
- V. Turek, R. Horný, R. Prokop; Ztracená moře uprostřed Evropy, Academia, 2003, ISBN 80-200-1000-9
- J. Slavíčková, P. Budil; Zpráva o paleontologickém výzkum šáreckého souvrství (střední ordovik, stupeň llanvirn) u Oseku u Rokycan, Zprávy o geologických výzkumech v roce 1999
- https://www.biolib.cz/
- https://ordovik.sweb.cz/

● Asaphellus desideratus (Barrande, 1872) - Osek, Těškov

Řád: Asaphida Fortey & Chatterton, 1988 †, podřád: Asaphina Fortey et Chatterton, 1988 †, nadčeleď: Asaphoidea Burmeister, 1843 †, čeleď: Asaphidae Burmeister, 1843 †, rod: Asaphellus Callaway, 1877 †, druh: Asaphellus desideratus (Barrande, 1872) †.

Poměrně hojný trilobit šáreckého souvrství z okolí Rokycan. Ovšem častěji, jak už to tak bývá, spíše zastoupen fragmentálními nálezy, jako jsou izolovaná pygidia, části trupu, méně častěji kranidii. Nálezů úplnějších či kompletních jedinců není mnoho. Mnohem častěji se nalézá ve stočené poloze a tyto nálezy jsou mnohdy poškozené. Daleko vzácnější jsou nálezy jedinců v tzv. životní pozici, tedy vůči matrixu v pozici natažené.

Asaphellus desideratus (Barrande, 1872) † z Barrandova Silurského systému, 1872, kde je veden pod názvem Ogygia desiderata Barrande, 1872 (Pl. 4).

Vědecká synonyma
Ogygia desiderata Barrande, 1872
Hemigyraspis desiderata (Barrande, 1872)

● Bathycheilus perplexus (Barrande, 1872) - Cheznovice

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Calymenina Swinnerton 1915 †, nadčeleď: Calymenoidea Burmeister, 1843 †, čeleď: Bathycheilidae Přibyl, 1953 †, rod: Bathycheilus Holub, 1908 †, druh: Bathycheilus perplexus (Barrande, 1872) †.

Tohoto trilobita, pro kterého je typické časté výrazné 3D zachování, sice popsal z nálezů Joachim Barrande roku 1872, ale dopustil se mylné klasifikace. Z dnešního pohledu by Barrandova identifikace fosilií neobstála už jenom proto, že rody byly v jeho době chápány v mnohem širším pojetí. Proto i z pohledu tehdejší doby lze považovat za nepřesnost, když calymenidního trilobita Bathycheilus perplexus zařadil k trilobitům zcela odlišné podčeledi, k dalmanitidním (1872, tab. 13/.23). Logicky by měl být s ohledem na tehdejší dobu popsán jako rod Calymene nikoliv jako Dalmanites.

Bathycheilus měl zakulacený, vpředu jazykovitě protažený cefalon. Poměrně malé líce byly vytaženy v mohutné a dlouhé šavlovité trny. Oči menší, ale vystouplé. Glabela je charakteristického calymenidního typu. Trup je složen z 12 článků. Pygidium je středně velké, lehce rovnoběžníkového tvaru.

"Pozoruhodným množstvím tohoto druhu trilobita se mohla chlubit sbírka významného sběratele rokycanských konkrecí v okolí obce Cheznovice Libora Novotného (1957 - 1999). Takové množství jedinců tohoto druhu snad neobsahovala žádná jiná sbírka včetně tak velkých, jako jsou sbírky Národního muzea v Praze, České geologické služby v Praze či Muzea Dr. B. Horáka v Rokycanech. Jeden z nejúplnějších exemplářů trilobita Bathycheilus perplexus právě L. Novotný věnoval Muzeu Dr. B. Horáka v Rokycanech. Sbírka L. Novotného obsahuje celkem 23 pozůstatků tohoto druhu, z toho 10 různých částí kranidií a cefalonů, 4 pygidia, 2 cefalony na jedné konkreci, rozplaveného jedince, cefalon se sedmi trupovými články, polovinu cefalonu s 9 trupovými články, pygidium s trupem, část svinutého jedince s pěkně zachovalým pygidiem, část cefalonu s 5 trupovými články, cefalon se 7 trupovými články a s částečně odkrytým, do té doby neznámým hypostomem a úplného jedince s poškozenou částí trupu."
Z textu Vzpomínka na sběratele "rokycanských kuliček" Libora Novotného z Cheznovic, Jan Valíček, Praha, 2004

Vědecká synonyma
Dalmanites perplexus Barrande, 1872

● Bohemolichas incola (Barrande, 1872) - Teletník

Řád: Lichida †, podřád: Lichina †, nadčeleď: Lichoidea †, čeleď: Lichidae Hawle & Corda, 1847 †, rod: Bohemolichas Přibyl & Vaněk, 1972 †, druh: Bohemolichas incola (Barrande, 1872) †.

Typický představitel ordovických lichiidních trilobitů. V naprosté většině nálezů jde o izolované části tohoto trilobita. Nejčastěji cefalony, pygidia, celkem často části thoraxů, méně hypostomy (viz. níže). Kompletnější jedinci patří k nejvzácnějším nálezům rokycanských konkrecí nebo konkrétně konkrecí šáreckého souvrství. Zatím jich bylo nalezeno pouze velmi malé množství. Díky charakteristické jemné granulaci není problém určit i drobný nález fragmentu tohoto trilobita. Ze šáreckého souvrství známe ještě dalšího významného lichiida a to Uralichas avus (Barrande, 1872) †, ten nám ve sbírce zatím schází.

Vědecká synonyma
Lichas incola Barrande, 1872

● Bohemopyge discreta (Barrande, 1872) - Těškov, Osek

Řád: Asaphida Fortey & Chatterton, 1988 †, podřád: Asaphina Fortey et Chatterton, 1988 †, nadčeleď: Asaphoidea Burmeister, 1843 †, čeleď: Asaphidae Burmeister, 1843 †, rod: Bohemopyge Přibyl, 1950 †, druh: Bohemopyge discreta (Barrande, 1872) †.

Nepříliš hojný asafidní trilobit z konkrecí šáreckého souvrství. Mnohem hojnější jsou odtud nálezy jiného asafida a to Asaphellus desideratus nebo třeba Megistaspis aliena. U všech nálezů těchto výše zmíněných "hojnějších" trilobitů samozřejmě platí, že kompletnější kusy jsou vzácnější, ale jednotlivé izolované části patří k poměrně běžným nálezům. Ze starších vrstev klabavského souvrství známe příbuzný, ale velmi vzácný druh Bohemopyge decorata (Holub, 1911) † - syn. Ptychocheilus decoratus Holub, 1911.

Bohemopyge discreta (Barrande, 1872) † z Barrandova Silurského systému, 1872, kde je pojmenován ještě jako Ogygia discreta Barrande, 1872.

Vědecká synonyma
Ogygia discreta Barrande, 1872
Trilobites contumax Barrande, 1872

● Caudillaenus advena (Barrande, 1872) - Osek

Řád: Corynexochida Kobayashi, 1935 †, podřád: Illaenina Jaanusson, 1959 †, nadčeleď: Illaenoidea †, čeleď: Illaenidae Hawle & Corda, 1847 †, rod: Caudillaenus Rábano, Gutiérrez-Marco & García-Bellido, 2014 †, druh: Caudillaenus advena (Barrande, 1872) †.

Druh dříve řazený pod rod Ectillaenus Salter, 1867 †, jako druh Ectillaenus advena (Barrande, 1872) či Illaenus advena Barrande, 1872, což jsou dnes pouze synonyma validního názvu. Na rozdíl od ektylaenů má poměrně výraznější oči a galbelu. Jeho nálezy jsou také, na rozdíl od ektylaenů vzácnější. Nejčastější pocházejí z okolí Mýta. Jeho nálezy jsou ale také známy z Oseka, Rokycan - Litohlavy nebo z již historické lokality Praha - Vokovice.

Vědecká synonyma
Illaenus advena Barrande, 1872
Ectillaenus advena (Barrande, 1872)
Bumastus pragensis Šnajdr, 1957 - původní jméno taxonu
Illaenus pragensis (Šnajdr, 1957)

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Calymenina Swinnerton 1915 †, nadčeleď: Calymenoidea Burmeister, 1843 †, čeleď: Calymenidae Burmeister, 1843 †, rod: Colpocoryphe Novák in Perner, 1918 †, druh: Colpocoryphe bohemica (Vaněk, 1965) †.

Trilobiti čeledi Calymenidae (calymene by se dalo přeložit jako nádherný půlměsíc - podle cefalonu) náleží k snad nejběžnějším trilobitům ordoviku a siluru. Jsou nalézáni v Severní Americe, severní Africe a Evropě. Rod Colpocoryphe je starším příbuzným trilobita Diacalymene. Colpocoryphe je však typickým představitelem ordovických vrstev. Cefalon má tvar půlměsíce. Glabela je členěna třemi glabelárními rýhami, které vytvářejí velké laloky, jež jsou tolik charakteristické pro čeleď Calymenidae. Trup je složen ze třinácti pleur. Pygidium je silně segmentované, ale pouze v axiální části, postranní pygidiální ploutve jsou hladké. Trilobita Colpocoryphe bohemica nezdobí žádné trny ani granulace.

Výskyt rodu Colpocoryphe Novák in Perner, 1918 † v Barrandienském ordoviku
Colpocoryphe bohemica (Vaněk, 1965) † - u nás se vyskytuje v šáreckém souvrství, loc. okolí Rokycan /Osek/, Praha - Vokovice /včetně blízké části Divoké Šárky/
Colpocoryphe grandis (Šnajdr, 1956) † - u nás se vyskytuje v dobrotivském souvrství, loc. Malé Přílepy nebo letenském souv., loc. Beroun
Colpocoryphe inopinata (Novák in Perner, 1918) † - u nás se vyskytuje v šáreckém souvrství, loc. Popovice, Praha - Vokovice /včetně blízké části Divoké Šárky/
Colpocoryphe prima (Barrande, 1872) † - u nás se vyskytuje v dobrotivském souvrství, loc. Praha - Divoká Šárka
Colpocoryphe zarumila (Šnajdr, 1988) † - u nás se vyskytuje v klabavském souvrství, loc. okolí Rokycan - Klabava
Colpocoryphe zmudai (Vaněk, 1995) † - u nás se vyskytuje v šáreckém souvrství, loc. Popovice /krunýř výrazně granulovaný/
Colpocoryphe grandis arecuna (Šnajdr, 1988) † - u nás se vyskytuje v letenském souvrství, loc. okolí Trubské, Zahořany, Beroun - Drabov
Colpocoryphe grandis grandis (Šnajdr, 1956) † - u nás se vyskytuje v libeňském souvrství, loc. okolí Rokycanska, Starý Plzenec
Colpocoryphe adisol (Šnajdr, 1985) = Colpocoryphe prima (Barrande, 1872) †

Vědecká synonyma
Plaesiacomia bohemica Vaněk, 1965

● Ectillaenus katzeri (Barrande, 1872) - Osek, Rokycany, Mýto

Řád: Corynexochida Kobayashi, 1935 †, podřád: Illaenina Jaanusson, 1959 †, nadčeleď: Illaenoidea †, čeleď: Illaenidae Hawle & Corda, 1847 †, rod: Ectillaenus Salter, 1867 †, druh: Ectillaenus katzeri (Barrande, 1872) †.

Foto nad textem - kompletní jedinec trilobita Ectillaenus katzeri (Barrande, 1872) †. Na jílovité břidlici, která je typická pro lokalitu Rokycany (Drahouš), se nalézá také cranidium trilobita Colpocoryphe bohemica (Vaněk, 1965) † a na trupu Ectillaena je část negativního otisku drobného, ale stratigraficky významného ramenonožce Eodalmanella sp. Havlíček, 1950 †. Břidlice šáreckého souvrství na lokalitě Drahouš náleží spodní části biozóny graptolita Corymbograptus retroflexus (Perner, 1895) † a lze v nich najít bohaté společenstvo s trilobity, rhynchonelliformními ramenonožci, mlži, břichonožci, skořepnatci, hlavonožci, zmíněnými graptolity ad. Horniny jsou porušeny řadou puklin a zlomů, které oddělují jednotlivé, vůči sobě posunuté větší bloky. Kromě šáreckého souvrství se na lokalitě nacházejí odkryvy souvrství klabavského, které je starší než s. šárecké. Fauna v klabavském souvrství je chudší, břidlice klabavského souvrství na Kalvárii proráží porfyrická žíla. V tomto souvrství se nacházejí fosilie biozón Corymbograptus v-similis Bouček, 1973 †, Holograptus tardibrachiatus (Bouček, 1973) †, Azygograptus ellesi Monsen, 1937 † a poddruh Tetragraptus reclinatus abbreviatus Bouček, 1956 †. Dominují graptoliti (řád Dendroidea - se jedná o benticky žijící formy a Graptoloidea - jedná o planktonní formy) a linguliformní ramenonožci. Ostatní skupiny jsou vzácné nebo velmi vzácné. Jedná se např. o konulárie, fylokaridní korýše apod.
Co se týče samotné lokality Drahouš, jde o přísně chráněnou lokalitu, kde je zcela zakázán jakýkoliv sběr. Fosilii jsme do sbírky získali nákupem, ze starých sběrů.

Trilobit Ectillaenus katzeri byl Barrandem pojmenovám po rokycanském učiteli Antonínu Katzerovi, otci významného geologa a mineraloga Bedřicha Katzera. Byl to ale právě jeho otec, tedy Antonín Katzer, který roku 1855 upozornil odborníky na naleziště konkrecí na polích mezi Osekem a Rokycany (zdroje uvádějí, že právě on byl první nálezce tzv. kuličky u Dílů v roce 1853, někde se objevuje i rok 1855). Popisem jednotlivých trilobitů z této lokality posléze Barrande zaplnil velkou část svého druhého svazku, který byl součástí rozsáhlé encyklopedie Silurský systém středních Čech "Système silurien du centre de la Bohême".
Zdroj: Plán péče o přírodní památku ROKYCANSKÁ STRÁŇ - Rokycany

Illaenidní trilobiti patří mezi nejhojnější trilobity ordoviku pražské pánve. V Barrandienu jsou zastoupeni 18 druhy a 9 rody. Poprvé se zde objevují v klabavském souvrství a svůj stratigrafický výskyt končí v silurském želkovickém souvrství. V třenickém ani mílinském souvrství illaenidní trilobiti dosud nebyli nalezeni. Poprvé byli zaznamenáni Merglem (1991, 1992) v přeplavených tufech a tufitech ve svrchní části klabavského souvrství jako blíže neurčitelné fragmenty krunýře Ectillaenus sp. Velký rozvoj zaznamenávají illaenidní trilobiti ve středním a svrchním ordoviku. V šáreckém souvrství je lze nalézt pouze v černých jílových břidlicích a křemitých konkrecích. Na rozdíl od fosilií nalezených v jílových břidlicích jsou zkameněliny v konkrecích velmi dobře trojrozměrně zachované, většinou nejsou postižené deformací a často mají přítomný původní krunýř. Jedná se o zástupce rodů Ectillaenus Salter, 1867 a Svobodapeltis Šnajdr, 1957. První jmenovaný rod je v šáreckém souvrství velmi hojně zastoupen druhy E. katzeri katzeri (Barrande, 1856), E. sarkaensis (Novák, 1918), E. advena (Barrande, 1872), Svobodapeltis avus (Holub 1908) (čeleď Styginidae Vodges, 1890) a E. katzeri parabolinus (Novák, 1918). Poslední dva jmenované taxony se v šáreckém souvrství vyskytují vzácně. E. sarkaensis a E. katzeri parabolinus jsou známi s určitostí pouze z východní části pražské pánve. Podle Havlíčka (1982) západní část pražské pánve byla oblastí s menší hloubkou mořského dna, a proto se zde nalézají illaenidní trilobiti s větším počtem omatidií. Hranice šáreckého souvrství nepřekračuje ani jeden z těchto trilobitů. V dobrotivském souvrství rozlišujeme dvě hlavní facie. Na okrajích pánve sedimentovaly mělkovodní křemité pískovce a v centrální části pánve hlubokovodnější černé jílové břidlice. V hlubokovodnější facii se dosti hojně nalézají Ectillaenus benignensis (Novák, 1918) a Zbirovia arata (Barrande, 1872).
V křemitých pískovcích libeňského souvrství se nalézají illaenidi druhů Zbirovia arata, Cekovia transfuga (Barrande, 1872) a Stenopareia panderi (Barrande, 1972). Ectillaenus holubi (Šnajdr, 1955) je vzácný druh trilobita. Mezi nejčastější fosilie letenského souvrství patří Stenopareia panderi, hojná je i Cekovia transfuga a Zbirovia arata.
Ve vinickém souvrství se poprvé objevuje další zástupce rodu Cekovia Šnajdr, 1955 a to Cekovia salteri (Barrande, 1872). Z podložního letenského souvrství přetrvávají Z. arata i S. panderi. Jsou známi jednak z černých jílových břidlic, ale i z nučického rudního obzoru na bázi tohoto souvrství. V oolitických železných rudách nučického obzoru jsou fosilie velmi dobře prostorově zachovány, často s původním exoskeletem. Svým výskytem je na tuto facii omezena Cekovia goetzi Šnajdr, 1957.
V zahořanském souvrství lze nalézt illaenidy Stenoparea panderi a Cekovia salteri.
Na bázi nadložního bohdaleckého souvrství je vyvinutý vysočanský rudní obzor tvořený oolitovými pelokarbonáty. Svůj stratigrafický výskyt zde končí Stenopareia panderi, naopak pouze na tuto facii je nálezy omezená Stenopareia vaneki (Šnajdr, 1958).
V ordoviku se illaenidní trilobiti vyskytují stratigraficky nejvýše v králodvorském souvrství. Vrstevní sled králodvorského souvrství je tvořen nazelenalými jílovými břidlicemi, které jsou většinou velmi chudé na fosilní zbytky. Výjimkou je několik fosiliferních poloh zejména ve spodní a nejvyšší části souvrství. Ve spodní části souvrství se nalézá druh Octillaenus hisingeri (Barrande, 1846), hlavové a ocasní štíty tohoto trilobita byly rovněž nalezeny i v tzv. perníku ve svrchní části králodvorského souvrství. Další illaenid vyskytující se ve spodních polohách králodvorského souvrství je Zdicella zeidleri (Barrande, 1872). Pro střední a svrchní část souvrství je typický a velmi hojný taxon Zetillaenus wahlenbergianus (Barrande, 1852). Několik metrů pod bází nadložního kosovského souvrství je vyvinutá poloha tufitického vápence, tzv. perníku. Ve velkém množství se zde vyskytují části exoskeletonu druhu Stenoparea oblita (Barrande, 1872). V králodvorském souvrství byli rovněž vzácně nalezeni Alceste latissima Hawle et Corda, 1847 a Stenopareia hospes (Barrande, 1872).
Kosovské souvrství představuje změnu sedimentačních podmínek, změlčení moře a je tvořeno vrstevním sledem slepenců a pískovců s břidličnými vložkami. Illaenidní trilobiti zde dosud nebyli nalezeni.
Zdroj: Jana Slavíčková: Paleontologické oddělení Národního Muzea, Václavské náměstí 68, 115 79 Praha 1

Šárecké souvrství - Darriwilian (odpovídá českému stupni llanvirn, jedná se o svrchní stupeň středního ordoviku). Stupeň Darriwilian je odvozen od Darriwil, farnosti v kraji Granta, Victoria (Austrálie).

Výskyt rodu Ectillaenus Salter, 1867 † v Barrandienském ordoviku
Ectillaenus advena (Barrande, 1872) † - u nás se vyskytuje v šáreckém souvrství, loc. Praha - Vokovice /včetně blízké části Divoké Šárky/
Ectillaenus benignensis (Novák in Perner, 1918) † - u nás se vyskytuje v dobrotivském souvrství, loc. Praha - Vokovice /včetně blízké části Divoké Šárky/
Ectillaenus holubi (Šnajdr, 1956) † - libeňské souvrství
Ectillaenus katzeri (Barrande, 1872) † - u nás se vyskytuje v šáreckém souvrství, loc. Praha - Vokovice /včetně blízké části Divoké Šárky/, okolí Rokycan
Ectillaenus sarkaensis (Novák in Perner, 1918) † - u nás se vyskytuje v šáreckém souvrství, loc. Praha - Vokovice, Šárka
Ectillaenus katzeri katzeri (Barrande, 1872) † - u nás se vyskytuje v šáreckém souvrství, loc. Praha - Vokovice /včetně blízké části Divoké Šárky/, okolí Rokycan
Ectillaenus katzeri parabolinus (Novák in Perner, 1918) † - u nás se vyskytuje v šáreckém souvrství, loc. Praha - Vokovice /včetně blízké části Divoké Šárky/
Ectillaenus parabolinus (Novák in Perner, 1918) = Ectillaenus katzeri parabolinus (Novák in Perner, 1918) †

Vědecká synonyma
Illaenus katzeri Barrande, 1872
Wossekia katzeri (Barrande, 1872)

● Microparia prantli Marek, 1961 - Těškov  

Řád: Asaphida Fortey & Chatterton, 1988 †, podřád: Asaphina Fortey et Chatterton, 1988 †, nadčeleď: Cyclopygoidea Raymond, 1925 †, čeleď: Cyclopygidae Raymond, 1925 †, rod: Microparia Hawle & Corda, 1847 †, druh: Microparia prantli Marek, 1961 †.

Velmi vzácný druh cyklopidního trilobita, kdy libovolná část krunýře patří k neobvyklým a nehojným nálezům. Je to možná i tím, že byl velmi drobný a hledač fosilií jej snadno přehlédne, snad tím, že měl velmi tenký krunýř, který nedovoloval příznivé zachování.

Vědecká synonyma
Microparia (Microparia) prantli Marek, 1961

● Nerudaspis aliena (Barrande, 1872) - Těškov

Řád: Asaphida Fortey & Chatterton, 1988 †, podřád: Asaphina Fortey et Chatterton, 1988 †, nadčeleď: Asaphoidea Burmeister, 1843 †, čeleď: Asaphidae Burmeister, 1843 †, rod: Nerudaspis Přibyl & Vaněk, 1965 †, druh: Nerudaspis aliena (Barrande, 1872) †.

Trilobit podobný druhu Asaphellus desideratus. Rozdíl je v lícních trnech, kdy Nerudaspis je má velmi delší než zmíněný Asapellus, má také menší oči a rozdílná jsou i pygidia - Asaphellus je má polokruhovité a Nerudaspis je má zaobleně trojúhelníkové.

Nerudaspis aliena (Barrande, 1872) † z Barrandova Silurského systému, 1872 (Pl. 10), kde je veden jako Asaphus allienus Barrande, 1872.

Vědecká synonyma
Asaphus alienus Barrande, 1872
Megistaspis aliena (Barrande, 1872)
Megistaspis (Nerudaspis) aliena (Barrande, 1872)
Megalaspides alienus (Barrande, 1872)
Asaphus quidam Barrande, 1872

● Ormathops atavus (Barrande, 1872) - Rokycansko 

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Phacopina Struve, 1959 †, nadčeleď: Dalmanitoidea Vogdes, 1890 †, čeleď: Dalmanitidae Vogdes, 1890 †, rod: Ormathops Delo, 1935 †, druh: Ormathops atavus (Barrande, 1872) †.

Postranní okraje hlavy tohoto druhu, uváděného dříve s rodovým označením Dalmanites nebo Dalmania, se sbíhají pod tupým úhlem obloukovitě k ose těla. Vpředu široká glabela nedosahuje předního okraje hlavy. Má tři páry glabelárních rýh, z nichž přední rýha je dovnitř esovitě zahnutá. Lícní šev je opistopárního typu a je vždy dobře patrný. Velikost očí je značně proměnlivá a je podle ní rozlišováno několik variant. Trup je složen z 11 článků. Pygidium je zašpičatělé, trojúhelníkového tvaru. 

Ty otvůrky na hlavičkách výše jsou ichnostopy (vrtby) rodu Arachnostega Bertling, 1992 †, což jsou stopy po požírání mrtvých organismů neznámými pračervíky. Stopy tohoto rodu jsou globálně známé již od kambria, ale pouze díky podobným ichnofosíliím.

Ormathops atavus (Barrande, 1872) † z Barrandova Silurského systému, 1872 (Pl. 5).

Vědecká synonyma
Dalmania atava Barrande, 1872
Dalmanites atavus Barrande, 1872
Zeliszkella (Ormathops) atava atava (Barrande, 1872)
Zeliszkella atava (Barrande, 1872)
Ormathops atava (Barrande, 1872)
Zeliszkella (Ormathops) atava (Barrande, 1872)
Zeliszkella atava atava (Barrande, 1872)
Dalmania atava var. intermedia Novák in Perner, 1918
Ormathops atava macrophthalma (Novák in Perner, 1918)
Ormathops atava microphthalma (Novák in Perner, 1918)
Ormathops atava transiens Novák in Perner, 1918

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Cheirurina Harrington et Leanza, 1957 †, nadčeleď: Cheiruroidea Hawle & Corda, 1847 †, čeleď: Cheiruridae Salter, 1864 †, rod: Pateraspis Prantl & Přibyl, 1947 †, druh: Pateraspis pater (Barrande, 1872) †.

Jeden z nejvzácnějších druhů trilobitů, co se kompletních nálezů, ale i samotných fragmentů týče, ze šáreckého souvrství. Trilobit má i svého přímého následovníka v mladším, dobrotivském souvrství a to druh Pateraspis parifin Šnajdr, 1983 †.

Pateraspis pater (Barrande, 1872) † z Barrandova Silurského systému, 1872 (Pl. 10).

Vědecká synonyma
Cheirurus pater Barrande, 1872
Parasphaerexochus (Pateraspis) pater (Barrande, 1872)

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Cheirurina Harrington et Leanza, 1957 †, nadčeleď: Cheiruroidea Hawle & Corda, 1847 †, čeleď: Pliomeridae Raymond, 1913 †, rod Placoparia Hawle & Corda, 1847 †, podrod: Placoparia Hawle & Corda, 1847 †, druh: Placoparia cambriensis Hicks, 1875 †.

Na dvou fotografiích níže jsou plakoparie ze šáreckých vrstev okolí Oseka. Propadliny na glabele a jakoby chybějící axiální část trupu, představují hypostom a odhalenou část zažívacího traktu trilobita. Konkrétně tu část, kde se nalézal žaludek s jícnem. Ač se to může zdát zvláštní, tak trilobiti měli v hlavě žaludek. Podle Chattertona et al, 1994 se ústní otvor trilobitů nacházel samozřejmě na ventrální straně cefalonu pod hypostomem - spodním chitinovým kusadlem. Na něj navazoval krátký jícen směřující šikmo vzhůru a vpřed, kde byl připojen k žaludku umístěným pod glabelou. Žaludek se poté zužoval do střeva probíhajícího pod axiální částí trupu. To končilo patrně na ventrální straně ocasního štítu, kde byl anální otvor. Z vědeckého pohledu, je tedy, zvláště ta první fotografie, cennější nález, než nález kompletního trilobita s neporušeným exoskeletonem.

Vědecká synonyma
Placoparia (Placoparia) cambriensis Hicks, 1875
Placoparia barrandei Prantl & Šnajdr, 1957
Placoparia (Placoparia) barrandei Prantl & Šnajdr, 1957

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Cheirurina Harrington et Leanza, 1957 †, nadčeleď: Nadčeleď: Cheiruroidea Hawle & Corda, 1847 †, čeleď: Pliomeridae Raymond, 1913 †, rod: Pliomerops Raymond, 1905 †, druh: Pliomerops senilis (Barrande, 1872) †.

Pod čeleď Pliomeridae Raymond, 1913 † spadá nejméně 43 známých rodů a o to více druhů, Nejznámější zástupce této čeledi je patrně druh Pliomera fischeri (Eichwald, 1825) †. Ten ale známe z dokonalých kompletních exemplářů převážně ruského ordoviku (také např. Estonsko nebo Finsko). Český druh Pliomerops senilis (Barrande, 1872) † patří spíše k těm vzácnějším druhům šáreckého souvrství, kdy každý nález exoskeletonu je ceněn, protože nepadne opravdu denně. Pár kompletních exemplářů samozřejmě existuje, ty ale spíše než v soukromých sbírkách nalezneme ve sbírkách muzeálních (Rokycany, Praha).

Pliomerops senilis (Barrande, 1872) † z Barrandova Silurského systému, 1872 (Pl. 8).

Vědecká synonyma
Amphion senilis Barrande, 1872

Řád: Asaphida †, podřád: Asaphina †, nadčeleď: Cyclopygoidea Raymond, 1925 †, čeleď: Cyclopygidae Raymond, 1925 †, rod: Pricyclopyge Richter & Richter, 1954 †, druh: Pricyclopyge binodosa (Salter, 1859) †.

Pricyclopyge pravděpodobně obýval prostředí hlubších vod. Jde o drobného trilobita s charakteristickými velkými, složenými oči. Nápadné jsou zvláště dvě drobné jamky na glabele a další dvě na třetím trupovém článku. Mohlo by se jednat o světločinné receptory. Nejhojnějšími nálezy jsou izolované glabely nebo odlomené duplikatury s očima. Kompletní jedinci patří k vzácnějším nálezům. Rozeznáváme dva poddruhy, Pricyclopyge binodosa binodosa (Salter, 1859) †, který je typický pro šárecké souvrství a poddruh Pricyclopyge binodosa cyanea Mergl, 1991 † ze staršího souvrství klabavského (arenig).

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Calymenina Swinnerton 1915 †, nadčeleď: Calymenoidea Burmeister, 1843 †, čeleď: Bathycheilidae Přibyl, 1953 †, podčeleď: Pharostomatinae Hupé, 1953 †, rod: Prionocheilus Rouault, 1847 †, druh: Prionocheilus vokovicensis (Šnajdr, 1956) †.

Nejstarší zástupce rodu Prionocheilus Rouault, 1847 † v Barrandienu. Z libeňského s. známe druh Prionocheilus derceto Vaněk, 1995 †, z dobrotivského, libeňského, letenského a vinického s. druh Prionocheilus mendax (Vaněk, 1965) †, z vinického a zahořanského s. druh Prionocheilus pulcher (Barrande, 1846) † a z bohdaleckého s. známe druh Prionocheilus borni Vaněk, 1995 †. Druh vokovicensis není až tak vzácný, často se nachází buďto ve fragmentech nebo i v kompletních exemplářích. Z nějakého důvodu, jsou však téměř všechny nálezy kompletnějších exemplářů nějak poškozené. Druhů v tomto rodu je ve světě, včetně ČR poměrně velká řada, Siveter (1973) přidělil 19 druhů k rodu Pharostoma (synonymum pro rod Prionocheilus). O šestnáct let později, Rábano (1989) uvádí 18 druhů klasifikovaných pod rod Prionocheilus. Pro srovnání, Lemke (nepublikovaný) poskytl nejkomplexnější seznam 27 druhů přiřazených k rodu Prionocheilus, takže vcelku masakr.

Starší název rodu - Pharostoma, který je dnes synonymem názvu validního ustavili Hawle & Corda (1847) pro starší Barrandův druh Calymene pulchra Barrande, 1846. Rod Pharostoma, ale nebyl Barrandem (1852) uznán. Tyto žabomyší spory však pánům nebyly vůbec platné. Nakonec byl jako platný název rodu uznán Prionocheilus, který v roce 1847 zpracoval a publikoval Mathurin-Marie Rouault. Rouault (1813 - 1881) byl fracouzský paleontolog, byl také prvním ředitelem Geologického muzea v Rennes.

Vědecká synonyma
Pharostoma pulchrum vokovicense Šnajdr, 1956

Řád: Odontopleurida Whittington, 1959 †, podřád: Odontopleurina Whittington 1959 †, nadčeleď: Odontopleuroidea Sepkoski, 1998 †, čeleď: Odontopleuridae Burmeister, 1843 †, rod: Selenopeltis Hawle & Corda, 1847 †, druh: Selenopeltis macrophthalma (Klouček, 1916) †.

Vědecká synonyma
Selenopeltis buchii macrophthalma (Klouček, 1916)
Selenopeltis buchi macrophthalma (Klouček, 1916)
Selenopeltis macrophthalma kora Šnajdr, 1984
Selenopeltis macrophtalma - synonymum vzniklé chybou ve jménu
Selenopeltis macropthalma - synonymum vzniklé chybou ve jménu

● Trinucleoides reussi (Barrande, 1872) - Rokycansko  

Řád: Asaphida Fortey & Chatterton, 1988 †, podřád: Asaphina Fortey & Chatterton, 1988 †, nadčeleď: Trinucleoidea Hawle & Corda 1847 †, čeleď: Dionididæ Gürich, 1907 †, rod: Trinucleoides Raymond, 1917 †, druh: Trinucleoides reussi (Barrande, 1872) †.

Nález se dvěma trilobity druhu Trinucleoides reussi z pole u Rokycan v tzv. rokycanské, či šárecké kuličce. Zachovalejší trilobit je 1 cm velký. Jedná se o nejhojnější druh trilobita šáreckých konkrecí. Kompletní jedinci jsou nalézány často jako akumulace, čehož dokladem je i tento nález. Takové nálezy vypovídají o silném sociálním chování trilobitů. Vedle otisků těchto členovců jsou dva přílipkovci (Monoplacophora Odhner, 1940) - ty dva drobné kuželovité útvary, patrně druhu Patelliconus primulus (Barrande in Perner, 1903) †.

Trinucleus reussi z Barrandova Système silurien du centre de la Bohême, 1872 (Pl. 5).

Vědecká synonyma
Trinucleus reussi Barrande, 1872